Blog

4 20 2014

Jak se správně učit?

Sepsala jsem pro vás takový seznam rad, které by vám mohly při studiu pomoci. Vycházela jsem nejen z toho, jak se učím já, ale jsou zde i poznatky mých spolužáků, protože každému vyhovuje něco jiného. Důležité však je, abyste si hlavně vy sami našli ten správný recept na to, jak se učit, ale možná vám tyto rady to hledání můžou ulehčit.

Zjistěte si, v jakou dobu se vám nejlépe učí. A pak se v tuto dobu pravidelně učte. Někomu to vyhovuje hned ráno po probuzení, jinému odpoledne a dalšímu až zase pozdě večer. Toto pravidlo se bohužel nedá příliš uplatnit ve zkouškovém, kdy se učíte od rána do večera. :-)

Nenechávejte učení na poslední chvíli. Já vím, je to poměrně klišé – ale pravdivé. Jakmile se vám toho nakupí víc, budete mít pak co dělat, abyste se srovnali s ostatními. je lepší si dát více času a pak třeba končit dřív, než nestíhat.

Pokud to není nezbytně nutné, neodhlašujte se z termínů. Budete zkoušku akorát pořád odsouvat a to nemá smysl – stejně se to jednou naučit musíte.

Jestliže jste se vykašlali na nějaký test, otázku, zkoušku apod. a prošlo vám to, doučte se to. Většina předmětů na medicíně spolu souvisí a postupně na sebe navazují, nechápali byste pak souvislosti.

Pište si stručné poznámky, vytvářejte kartičky, barevně si text podtrhávejte. Je toho spousta a každému vyhovuje něco trochu jiného. Zkoušejte různé metody a časem přijdete na to, jak se vám učí nejlépe.

Učte se nahlas (pokud je to samozřejmě možné). Učíte se pak vlastně dvakrát – čtením a poslechem.

Poproste někoho, aby vás vyzkoušel. Tím samozřejmě nemyslím, že večer před zkouškou z anatomie přijdete za spolubydlícím, ať to s vámi projede. :-) Ale například u takových slovíček z latiny je vyzkoušení od někoho jiného ideální způsob, jak si ověřit, zda učivo zvládáte. Bohužel s postupujícím časem na medicíně už přestává bát reálné, abyste se mohli nechat vyzkoušet – zkrátka už je toho učiva příliš moc.

Neučte se jen z vypracovaných otázek. Neříkám neučit se z nich vůbec – naopak můžou sloužit jako ideální kostra k tomu, abyste věděli, o čem v dané otázce mluvit. Často ale bývají nepřesné, příliš stručné, vytržené z kontextu nebo s chybami.

Otázky si nevypracovávejte. Pokud se nedají někde stáhnout nebo sehnat, učte se z učebnice. Vypracovávat otázky je zbytečná ztráta času, kterého my medici zase tolik nemáme, zvlášť o zkouškovém. :-) Můžete si třeba jen vypisovat stručné poznámky, osnovy apod., ale netravte x hodin u počítače vypisováním toho, co stejně najdete v učebnici.

Naučte se rozlišovat, co je podstatné a co můžete s klidem vynechat. Je to těžké, vím. Ale až se to naučíte (a že se to po pár zkouškáh naučíte), ušetříte spoustu času.

Udělejte si plán. Například při učení na zkoušku si tak zhruba rozvrhněte, kolik otázek byste chtěli za den udělat a plán dodržujte. Nemůže se vám pak stát, že pár dní před zkouškou zjistíte, že nestíháte.

Vymýšlejte si mnemotechnické pomůcky. Je jedno, že ostatní jim třeba nebudou rozumět nebo jsou to úplné blbosti – důležité je, že si to podle toho budete pamatovat vy.

Učte se na vhodném místě. Naprosto nevyhovující je postel, gauč, měkké křeslo – bude vás to svádět ke spánku. Ideální je sedět na klasické židli u stolu v dobře osvětlené místnosti.

Pravidlo trojího čtení. Poprvé – dlouhé, s porozuměním. Podruhé – rychlejší, už některé věci znám. Potřetí – krátké, ujasnění si souvislostí, doplnění mezer.

Neztrácejte hodiny a hodiny na internetu tím, že si budete hledat rady, jak se učit. :-) Radši tento čas využijte k opravdovému u­čení.

více článků na mém blogu lfp.pise.cz

2 21 2013

Můj mikrobiologický boj

Tak sem si zase jednou řekl, proč bych se s vámi nepodělil o průběh mého zkouškového. Když už tu chodíte, tak ať máte alespoň co číst žejo. A proto pro budoucí generace třeťáků zaznamenám své chyby a poznatky při učení se mikrobiologie. Snad vám to, drazí kolegové, pomůže. Tohle je průřez mým bojem s dosud nejtěžším předmětem s jakým sem se na té škole setkal.

Den první: Uklidil jsem si. Nešlo se mi totiž vůbec začít učit snad pro vědomí, že se celý měsíc nezastavím. Proč jsem si uklidil? Protože jsem to nikdy před zkouškou nezkusil (jsem chronický bordelmajstr – i přítelkyně rezignovala na úklid mojeho kutlochu) a řekl jsem si, že se bordel v pokoji rovná bordel v hlavě. Zadruhé jsem si udělal tabulku se zbývajícími dny do zkoušky. Vymyslel jsem to tak: První den zchramstnu skripta z prváku. Pro základní přehled. Potom mám 11 dní na bakteriologii, virologii, parazitologii a mykologii. Chtěl bych si nejdřív daný kousek přečíst důkladně ve Votavovi a potom si ho projet ve vypracovaných otázkách, ze kterých se to budu učit nazpaměť. Votava by mi měl posloužit jako lepidlo mezi jednotlivými fakty a vypracované otázky jako přehledný zdroj pro naučení se těch fakt. Potom mám týden na obecnou část včetně antibiotik. Ten týden potom už budu opakovat jen z vypracovaných otázek a tři dny před zkouškou budu opakovat antibiotika a učit se skripta na praktickou. Vím jaké to je nedodržovat plán a tak se ho budu chtít striktně držet i když jsem si naplánoval tempo, že by z toho jeden zvracel učebnice. Přidávám fotku toho, co mi na měsíc bude vyplňovat život. Barvičky jsou základ, kofein nezbytný, pivo žádané a ginko bilobu mi koupila spolu s bylinkovým čajem moje slečna na prokrvení mozku.

Den třetí To se snad nedá naučit. Hnusné informace v odporném množství. Důkladné čtení nepomáhá, to se chce rovnou učit nazpamět. Ze čtení si nejde v tomto případě zapamatovat nic, protože v tom nevidím žádné logické můstky mezi jednotlivými informacemi. Zkusím překopat plán, přece jenom jsem pořád na začátku. Naučím se nejdřív obecku, aby mi alespoň něco potom v té speciální části dávalo (snad!) smysl. Zatím se pořád peru s motivací, protože ty informace, co se máme učit snad nemusí umět ani klinický mikrobiolog, nevím, k čemu by mu to bylo! Musím nastartovat moje choutky intelektuálně se šťárat v té hromadě písmenek, co mi nedávají zatím smysl!

Po týdnu Jsem v řiti. Po týdnu učení jsem se naučil deset, ano 10 otázek z obecky. Mám k tomu neskutečný odpor! Rád se naučím antibiotika a jak se odebírají vzorky na mikrobiologické vyšetření a jaké má jaká infekční nemoc příznaky. Ale nechtějte po mě věci jako kdo má kolik bičíků, jestli má ta malá mrška katalázu a že neštěpí ureu nebo že je v serotypech 4, 9 a 16. Kdo to bude do háje krom mikrobiologů potřebovat? A kolik lidí chce být mikrobiologem? Kdyby se našel absolvent LF UP co chce být mikrobiolog, jen jediný za deset let, tak si potřu ksich pseudomonádou a do žíly píchnu volnou koagulázu. Nejraději bych se na to demonstrativně vykašlal a na zkoušku bych si šel sednout v saku a červených slipech (a to slipy nenosím!!!). A nejhorší na tom je, že je to všechno moje vina. Né těch, co jsou na tom našem ústavu mikrobiologie. Já jsem ten nejzápornější člen rovnice a je mi ze sebe hodně smutno. Zatím to vidím na letní repete :-(

Po dvou týdnech Ze začátku jsem si důležitě uklidil, abych tu teď měl bordel jak ve sněmovně. Tak dva týdny jsem úspěšně proflinkal a zbyly mi poslední dva. Dobrá zpráva je, že jsem se s tím předmětem konečně vnitřně vyrovnal. Tak se můžu začít učit. Hehe, ale že mi toho času moc nezbylo co? No zas jsem musel překopat taktiku, toš: Na ATB 2 dny, na speciální bakteriologii dny 3 (spolužák mi poslal svoje vypracované otázky, ze kterých to stihnu – není tam sice všecko ale na to všem kašlu). Na virologii, parazitologii a mykologii mám dokupy taky tři dny a taky se to budu učit jen z vypracovaných otázek. S tím, že druhý den dopoledne budu opakovat co sem se naučil jak v té bakteriole, tak v tomhle. Pak mám tři dny na obecku (zas vypracované otázky) a tři dny na praktickou + opakování ATB. Tak, přiznávám, že je to „krapet“ svinské tempo, ale za blbost se platí.

Ach… Všechny ty bakterie se mi neskutečně pletou. A to jsem v polovině. Parazity, houby ani viry jsem ještě ani neviděl a to mám týden a něco před zkouškou. Začínám se vnitřně smiřovat, že vyletím. Viděl jsem se před pár dny s přítelkyní a ta mi řekla, že jestli se neumím naučit na zkoušku, tak že asi nemám na medicíně co dělat. A od té doby to slyším v uších pořád. Co když má pravdu? Na tu zkoušku se mi nechce. Fakt ne. Nejraději bych se teď na měsíc zahrabal pod deku a jen ležel, nemyslel na nic a nědělal nic. Nic mě v životě nedonutilo připadat si jako idiot tak jako medicína. A jak kolem sebe vidím ty ostatní hloupé lidi (a hloupější než já, ano), co je potkávám dnes a denně na ulici tak si říkám, že to mají moc fajn. Oni ani neví, co všecko neví. No já to vidím každý den v otázkách před sebou. Drtí mě to, opravdu jo.

Tři dny do zkoušky Zmar. A řekl jsem si, že tu hodím foto, jak vypadá můj stůl teď, když už jsem se podělil i s tím uklizeným. On ten stůl odráží i to, co se zrovna děje v mojí hlavě :-) 

Jak to dopadlo Test jsem napsal výborně, na praktické si pochvalovali, ale jakmile jsem viděl otázky, co jsem si vytáhnul na ústní, tak jsem je zase položil. (Hned ne, samozřejmě, snažil jsem si na něco vzpoměnout). Ale nemělo to smysl, vážně ne, jenom bych zkoušejícímu zvednul žluč a proč znepříjemňovat někomu jinému den mojí neschopností?

V létě mě teda čeká trojboj patola – patfyz – mikra.

Jenommedik

11 29 2012

Velká Olomoucká sláva

A máme novou budovu (kdo by si toho třeba ještě nevšiml). No vlastně dvě. V našem žurnálu si přečtete víc. Jsou pěkné, všechno se leskne a jak jste si přečetli, tak si od nich všichni hodně slibují, protože s nimi přichází do Olomouce vědní obory táhnoucí dnešní medicínu. A přirovnání Olomouce ke Cambridge je sice smělé, ale aspoň pohladí po srdíčku. Doufám, že realita dostojí smělým větám a že nebudou za deset let naše fungl nové budovy zaprášené, že nebudou chytat rez a že laboratoře nebudou poloprázdné. To první závisí na tom, jestli svou práci udělali dobře stavaři. Tak doufejme, že se stanou naše nové chlouby výjimkou českého stavebnictví. To druhé závisí částečně i na nás. Tak hurá do práce, medici!

P.S.: Ale ten raut co byl ve vstupní hale nám takhle před očima dělat nemuseli! Když nám stejně nedovolili si pošmáknout :-P A přitom ta česneková pomazánka tak voněla! Ach

11 25 2012

Návykové bílé pláště

Učím se patologickou fyziologii, protože máme před testem a potřebuju získat nějaká ta procenta. Je sice, no teď už neděle ráno, ale nestěžuju si. Aspoň teď vím, že není průjem jako průjem :-) Nějak mi nechybí jít na pivo nebo na nějakou akci. Na to sem si odvyknul i když tenhle týden si udělám malou/ velkou radost, tak se možná někde v Olomouci potkáme. Jediné co mi teď chybí je moje přítelkyně. A burger z Arcticu by mezi náma taky bodnul :-) Přes týden jsem se koukal na prváky a vzpomínal jsem na to, jak jsem se tetelil, když jsem nosil plášť přesně jako oni. Nedělejme, že nám to nedělalo v prvním ročníku moc dobře na naše malé dušičky. Jít po chodbě s vlajícím pláštěm a Čihákem v podpaží. Shlukovat se do kroužků si stěžovat na to, že není dost času se to všecko naučit. Ten pocit si moc dobře pamatuju. Bylo to návykové. Až pak jsme si uvědomili, že vypadáme jak mamlasové… V druháku jsme toho nechali, abychom do toho ve třeťáku spadli zas. No ale jako každý návyk, i my jsme letos zvýšili dávku. Teď chodíme v pláštích po nemocnici a k tomu máme vizitku a fonendoskop kolem krku. Jednou si takhle jdu po chodbě právě v plášti s fonendoskopem a nějaký, odhadem padesátiletý, chlap mě pozdraví „dobrý den“. No musel jsem se držet, abych se usmál až jak kolem něho projdu, že :-D Zajímalo by mě, kolik se najde tvrďáků kteří mi napíšou, že nosit plášť jim nedělá nebo nedělalo dobře?

10 10 2012

Medici a mentální průjmy různé etiologie

Tak tenhle týden jsme byli v nemocnici v rámci interní propedeutiky poprvé jako medici/doktoři v bílých pláštích a stetoskopem kolem krku. Ne že bychom ho potřebovali.

Šatnu máme dole v suterénu a smrdí to tam jak by tam někde za skříňkama plesnivěly mokré ručníky. A skříňky jsou takové ty kovové, ošolíchané a je na nich plno oduševnělých nápisů a čmáranců. „Příště si vyber prázdnou skříňku – zamkl si mi věci, DEBILE!“ A pod tím byla nakreslená p**a. Tak nevim, kdo je na tom hůř. Jestli ten s lehkou mentální retardací nebo ten co si plete debila s „vulvou“.

Tak mě napadá, že nám předělali ve staré budově záchody (v Olomouci se postavila fungl nová budova + se rekonstruovala ta starší). Tím se navždy ztratila prostřední kabinka na pánském záchodě, kde si člověk ulevil fyzicky i duševně, když tak četl nápisy mezi kachličkama.

„Sraním ke svobodě!“ → „No ty si p**a…“ → „A ty ruský tank!“ No i medici mají celkem často mentální průjem :-)

A taky máme za sebou první test! Psali jsme ho v sociálním lékařství. Byly tam otázky na formu a obsah eseje typu: Jaké odsazení od levého kraje má první řádek? Děláme mezi odstavci mezeru? Pak jsme měli vybrat, které citace byly napsané správně a které špatně nebo že se esej skládá z úvodu, jádra a závěru.

Ne že bych se učil.

ALE

Myslím, že máme důležitější věci na práci.

Třeba si psát vzkazy na nových záchodech.

9 24 2012

Zvláštní chvilka o zkouškovém

Dneska jsem vyšel po cca 4 dnech ven šel jsem si natrhat ředkvičky ke chlebu se sýrem ten moment byl zvláštní vůně ne zahrady ale vůně venkovní aut ulic mě přímo praštila do nosu byl zrovna podvečer, takový ten teplý letní a já trhal jsem ředkvičky – dýchal – přišlo mi, že sem měl trochu problém zaostřit do dálky po těch dnech co sem nezaostřoval dál než do učebnic a pak sem šel dovnitř, navečeřel se u televize u nějakého nic neříkajícího pořadu a cítil se zas jednou jako typický člověk co má hovno na práci a mozek mu šroubuje maximálně nad tím, co si dá za status na facebook bylo mi fajn. a teď už jsem v Olomouci a musím se učit takže tak… studiu zdar a dobrou noc všem, co si můžou dovolit jít spát před půlnocí

Znáte ten pocit? Týden čumíte do knížek a pak vylezete ven a vaše oči nejsou vůbec zvyklé na pohled do dálky. A neobklopují vás stěny, ale jste najednou v podivně velkém prostoru. A všecko vám přijde tak nějak reálnější. Zajímalo by mě, jestli jsem jediný :-) Jo a jeden z mých oblíbených autorů je Jack Kerouac, jak si jistě pozorní čtenáři všimli :-P (tady jsem si myslel, že se s pochopením usmějete… ale asi to nevyšlo)

více na jenommedik.blog.cz Váš Jenommedik

9 12 2012

Moje filozofování

Neforemná (úchyl by řekl amorfní) obloha k prasknutí přeplněná těžkými šedými mračny se mi zavrtává do hlavy tam, kde se potkává šev šípový s … jak se řekne česky suttura coronalis? … no tak tam. A tak mě napadá

  • buď se zblázním ze školy
  • nebo ji dodělám a zblázním se z té práce
  • nebo se na tu školu vy**ru a se šrámy (ale živý) z toho vyváznu
  • nebo mě vyrazí, zahořknu a budu obviňovat celý svět a za rok pudu jinam

Když jsme u toho uvažování, tak mám svou teorii o jednotlivých fázích před zkouškou. Na mě funguje 100% a na některých taky. Jak to máte vy? Svěřte se v komentářích ;-)

  1. nahlédnutí do otázek – zhnusení, odklad na pár dnů
  2. příprava na učení (vše jen neučit se)
  3. uvědomnění si, že příprava byla zbytečná
  4. první deprese
  5. učení se
  6. po prvním dnu, kdy ste nestihli ani polovinu denní porce přichází druhá deprese
  7. fáze překonávání zhnusení z dalšího učení + přemýšlení co budete dělat až vás vyhodí
  8. fáze „améérika“, no stress… přečtu to a uvidím
  9. vychladnutí + učení
  10. dva dny před zkouškou – zmatek!!! totální nestíhačka, fofry
  11. den před zkouškou už se to nesnažíte ani dohnat
9 14 2012

Záchody ve vlaku, asociační korové oblasti a detektívka

Jednou ve druháku jedu takhle domů přeplněným vlakem. Stojím u záchodů a učím se korové funkční oblasti. Mezi mnou a mísou stojí jen chatrné dveře a tak se mi v asociačních oblastech nenávratně spojují vjemy čichové a vizuální. Odteď budu mít funkční korové oblasti navždy spojeny se záchodem ve vlaku. A ještě s něčím: Když jsem si tak pročítal Petrovického III, tak se ke mě nakloní takovej hodnej dědoušek a říká: „Copak to čtete, mladý pane?“ „CéEnEs“ usměju se na něho. „To je nějaké sci-fi?“ ptá se mě. Zamyslím se a říkám mu: „No… spíš detektívka.“

Pak mě napadlo, že by to mohlo být i absurdní drama jaká psával Havel nebo popis inženýrských sítí. K čemu byste přirovnali CNS vy? A pamatujete si ještě něco? Já ne…

Jenommedik

více mých článků na jenommedik.blog.cz

9 14 2012

Můj první ročník - co bych změnil?

Chodil bych pravidelněji na přednášky. Kvůli informacím, které přednášející sem tam utrousí o podobě zkoušky, o tom, co je důležité a na co se zaměřit a za jakou neznalost toho či onoho se bezpodmínečně vyhazuje. A taky kvůli toho, abych měl přehled, kolik se toho už probralo, protože na cvikách se všechno prostě neprobere a člověk se pak o zkouškovém sype z věcí, o kterých doposud ani nevěděl, že existují. Pro informaci – letos se snažím chodit, i když biochemie nemá cenu, když se na ni nepodívám dopředu (jedním uchem dovnitř a druhým ven). Přednášky z fyzioly ale třeba stojí opravdu za to.

Změnil bych bydlení. A hlavně souseda. A nebo bych byl alespoň průbojnější a řekl mu na plnou hubu, že si má strčit do svých nemytých uší sluchátka a neotravovat mi život. A nebo bych vzal masivní sekyru a plaskl ho ve střední čáře přes hlavu a schovával ho v mrazáku a učil bych se na něm anatomii organismů příbuzných rodu homo.

Nebál bych se jít do dvoulůžkového pokoje. Když se potřebujete učit, tak si čas najdete a když máte depku, tak vás ten druhý podrží.

Nestěžoval bych si v zimním zkouškovém, že toho mám hodně.

Chodil bych každý týden na pitevnu a pořádně omrknul preparáty, abych je dostal do oka. Ono je něco jiného se učit jen z knížky a pak když to máte před sebou. (Je to lepší :-P)

Chodil bych se přes týden víc bavit a taky bych se snažil udržovat si staré kamarády jestliže za to stojí (já ty moje asi už ztratil díky svému přístupu k nim a teď je mi to líto, protože z nich jsou staří známí).

Lépe bych si organizoval svůj čas a snažil se ho využívat na maximum. To znamená, že bych vyloučil internet a maximálně využíval ztrátový čas jako dojíždění (což jsem dělal, ale taky jsem se mohl naučit dřív ignorovat ostatní cestující ve vlaku).

Dělal bych si přes rok průběžně kartičky na cokoliv, protože se mi osvědčily jako výborná metoda. Do chemie, anatomie, … Mám v plánu si je začít dělat i do mikrobiologie a s kartičkama do biochemie jsem už začal. Můžete je vytáhnout kdekoli a kdykoli (ideální jsou právě při dojíždění, v hospodě by to byla úchylárna) a dobře se z nich opakuje třeba den před zkouškou, když jste tak vynervovaní, že souvislý text vám říká velké kulové.

Chodil bych víc sportovat.

Učil bych se celý rok poctivě anatomii a v letním zkouškovém bych si ji dal jako první zkoušku, pak oddech a biologii a fyziku. V zimním semestru bych nezanedbával chemii, protože se to nevyplatí.

Při učení na zkoušky bych si neříkal: „Dneska se mi plán splnit zase nepodařilo, ale zítra už doopravdy začnu hned ráno!“

Poslal bych při předávání pokoje pana inženýra Netopila Hrabila do prdele.

_____________­____________________

Věcí a událostí, které bych neměnil se ale taky najde pár. Nevzpomenu si na všechny, protože jich je určitě hodně a já už jsem teď těsně před usnutím, ale alespoň ty hlavní:

Nevyměnil bych za nic čas strávený s mojí přítelkyní.

Nechtěl bych ani změnit to, že me na poprvé vyhodily z anatomie. Kdybych ji udělal s polovičatými znalostmi se kterými jsem šel na první termín, tak bych se to už nikdy asi nenaučil a hodně bych si to vyčítal. (i když teď už z toho nic neumím, ale jednou to tam už bylo a když to budu opakovat u klinických oborů, tak tam mám základ)

Neměnil bych to, jaký jsem měl ze všeho, co se týkalo školy strach. Strach mě totiž nutil učit se.

Neměnil bych to, že sem si dal latinu na zimní semestr.

A možná bych ani neměnil to, že jsem začal psát tenhle blog. Ale kdo ví. Třeba tu jednou napíšu (nebo jsem už napsal a neuvědomuju si to) něco ostřejšího na plnou pusu a budu z toho mít průser.

Každopádně (pokud ho máte před sebou) si svůj první ročník na medicíně užijte a věřte, že na něj nikdy nezapomenete. V reálu to není tak poetické jak si to každý představuje a potom pamatuje, ale časem to vykrystalizuje a budete se smát tomu, jak jste stresovali třeba před takovou předpitevkou.

Jenommedik

více mých článků na jenommedik.blog.cz

8 14 2012

Jaké to je?

Nejvíc sem se sám sebe vždycky ptal, jaké to bude…

Je to…(neumím se vyjádřit, tak použiju Nezvala – vřele doporučuji si přečíst Edisona):

NĚCO KRÁSNÉHO CO DRTÍ

studium medicíny

A drtí vás to opravdu hodně. Já nejsem žádný chytrolín, ani se neučím bleskově rychle (takových jako já je tam většina… nemusíte mít strach, že tam chodí jen supra-ultra-bedny). To znamená, že tomu musím, stejně jako ostatní věnovat spoustu času. Když sem otevřel první týden Čiháka (anatomii), tak to bylo s nadšenými světýlky v očích… po týdnu jsem tu učebnici nenáviděl. A zároveň miloval. Myslel sem, že toho je strašně hodně a učil se pořád (pořád = nesoustředil sem se na to, čuměl co pět minut z okna). Taky že toho bylo hodně. Nestíhal sem se učit nic jiného než anatomii. Jenže hahá… jakmile přijde zkouškové, tak se začnete bušit do hlavy, protože se toho na vás sesype o hodně víc!!! A to je opravdu něco, když vám je i přes semestr z toho učení do breku (a to doslova)!!! Kdo to nezažije, nepochopí. To by bylo k učení, kolem kterého se váš život bude motat už napořád. Další věc jsou koníčky. Nesmíte se vzdát všeho!!! Nikdy!!! Nebo se z toho zcvoknete…ale něco je potřeba obětovat… já obětoval něco, co sem měl fakt rád. A je pravda, že poznáte, co pro vás něco znamenalo až jak to zkončí.

Další věc je, že byste neměli zapomínat na pohyb. Protože se budete pořád učit, což znamená dřepět na zadku, tak je potřeba jít si párkrát do týdne buďto zaběhat, zaplavat nebo něco, cokoli. To taky poznáte (já to poznal, jakmile mi začalo růst bříško).

Další věc, která vás bude hnát hlavou proti zdi je pohled na ostatní „studenty“. Nikdo se nemusí učit. A už vůbec se nemusí učit jako vy. Ve dvě odpoledne příjdete ze školy, mrknete na seriál, najíte se a jdete se učit. A třeba i do dvanácti, do jedné. To je realita (pokud jste normální člověk a nemáte mozek poloboha, ale na jiné věci si taky přes ten týden čas najdete, ne že ne). Ve tři, ve čtyři se začnou trousit ostatní študáci z hospod. Ale nejde jen o to… Vy vynakládáte takové úsili a steně se najde nějaký kantor, co vás totálně zdeptá nebo poníží (nějaký prudič se najde vždycky všude :-)), oni udělají za týden jednu prezentaci, přečtou si článek v učebnici a dobrý. A jsou spokojení! Teda dokud nepřijde zkouškové, to se pak na jednu zkoušku musí učit třeba i dva dny, chuděrky (na anatomii se učí v průměru tak dva týdny v kuse). Vy budete neustále ve stresu… A proto je důležité ho umět zvládat a házet určité věci za hlavu, jinak to nejde. Je na vás obrovský tlak a je jen na vás, jestli využijete jeho vlastní sílu a položíte ho na lopatky. Mi se to chvílemi nedaří. A v těch chvílích je mi opravdu mizerně. Ale na pivo si najdu čas vždycky ;). Další stresový faktor je rodina. Paradoxně. Babička už vás má za doktora, a víte jak je to s babičkama. Najednou vás má za doktora celá vesnice. A taky rodiče do vás vkládají nemalé finanční prostředky spojené se studiem (takže pokud nejste pokrytci, tak jste jim za to sakra vděční… já jsem moc, rodiče ani neví jak… jenom jim to nikdy neřeknu, protože nevím jak… ) To máme další tlak. Tlak, tlak, tlak… učení, rodina a nejhorší – vaše úvahy o tom, jaké by to bylo kdyby ste se při podávání přihlášek rozhodli jinak.

Když už se dáte na medinu, tak není čas se litovat. Vybrali jste si. Budete se muset porvat o své místo na světě. A budete z toho mít sakra rány.

Jakmile si projdete toto všechno, je z vás medik.

A věřte mi, že to je nádherné. Nejlepší věc na světě.

více mojich článků na jenommedik.blog.cz Jenommedik

8 23 2012

Chceš být medik?

  1. musí tě bavit biologie (učit se nad rámec SŠ: genetika, buňka, člověk), chemie (obecná a organika) a zčásti i fyzika (mít přehled a umět si něco málo odvodit, na medicíně je potřeba i sem tam myslet a ne jen se něco učit nazpaměť)… tyhle předměty na střední fakt nezanedbávej! Ať si na SŠ sice může připadat, že toho máš hodně, tak věř že nemáš a když si z ní odneseš solidní základy, tak to na medicíně potom náležitě zužitkuješ!!! Na střední se nemusíš zatěžovat latinou, opravdu to není nutné. Raději dávej něco navíc do již zmíněných předmětů. Hlavně v chemii a fyzice se snaž chápat jak to funguje a pochopit principy.
  2. musíš mít silnou motivaci (já si spíš neuměl představit, co jiného bych tak dělal, všecky ostatní obory byly nicneříkající)… musíš se připravit na to, že kvůli studiu budeš muset něco obětovat, jen se nevzdávej všeho nebo ti rupne v bedně jak se říká – je třeba mít koníčky!!!
  3. nedej na to, co ti říkají ostatní. Sám musíš vědět, co ti za to stojí. Mi taťa říkal, ať na medinu nechodím. Ale já bych si to vyčítal do konce života, kdybych to aspoň nezkusil :-) Myslel to se mnou dobře, medina je fakt dřina, ale sakra já prostě ten bílý plášť chcu :D
  4. připrav se na velikou zátěž. Ne každý ji psychicky vydží. Problém je totiž v tom, že než jdou lidi na medinu, tak jsou většinou v daném kolektivu nejlepší a tady jsou průměr, chvost nebo vypadnou…
  5. je to doopravdy těžká škola, tak alespoň částečně počítej s tím, že by to nemuselo vyjít. A i kdyby to nevyšlo, tak nezoufej, není to žádná hanba, protože to, co tady budete muset naučit by jiní za tu dobu ani nepřečetli ;-)
  6. je to úplně super !!! jestli o tom uvažuješ, tak to alespoň zkus :-) stojí to za to

více článků na mém blogu jenommedik.blog.cz Jenommedik