Jak se správně učit?

Zpět na seznam příspěvků

Sepsala jsem pro vás takový seznam rad, které by vám mohly při studiu pomoci. Vycházela jsem nejen z toho, jak se učím já, ale jsou zde i poznatky mých spolužáků, protože každému vyhovuje něco jiného. Důležité však je, abyste si hlavně vy sami našli ten správný recept na to, jak se učit, ale možná vám tyto rady to hledání můžou ulehčit.

Zjistěte si, v jakou dobu se vám nejlépe učí. A pak se v tuto dobu pravidelně učte. Někomu to vyhovuje hned ráno po probuzení, jinému odpoledne a dalšímu až zase pozdě večer. Toto pravidlo se bohužel nedá příliš uplatnit ve zkouškovém, kdy se učíte od rána do večera. :-)

Nenechávejte učení na poslední chvíli. Já vím, je to poměrně klišé – ale pravdivé. Jakmile se vám toho nakupí víc, budete mít pak co dělat, abyste se srovnali s ostatními. je lepší si dát více času a pak třeba končit dřív, než nestíhat.

Pokud to není nezbytně nutné, neodhlašujte se z termínů. Budete zkoušku akorát pořád odsouvat a to nemá smysl – stejně se to jednou naučit musíte.

Jestliže jste se vykašlali na nějaký test, otázku, zkoušku apod. a prošlo vám to, doučte se to. Většina předmětů na medicíně spolu souvisí a postupně na sebe navazují, nechápali byste pak souvislosti.

Pište si stručné poznámky, vytvářejte kartičky, barevně si text podtrhávejte. Je toho spousta a každému vyhovuje něco trochu jiného. Zkoušejte různé metody a časem přijdete na to, jak se vám učí nejlépe.

Učte se nahlas (pokud je to samozřejmě možné). Učíte se pak vlastně dvakrát – čtením a poslechem.

Poproste někoho, aby vás vyzkoušel. Tím samozřejmě nemyslím, že večer před zkouškou z anatomie přijdete za spolubydlícím, ať to s vámi projede. :-) Ale například u takových slovíček z latiny je vyzkoušení od někoho jiného ideální způsob, jak si ověřit, zda učivo zvládáte. Bohužel s postupujícím časem na medicíně už přestává bát reálné, abyste se mohli nechat vyzkoušet – zkrátka už je toho učiva příliš moc.

Neučte se jen z vypracovaných otázek. Neříkám neučit se z nich vůbec – naopak můžou sloužit jako ideální kostra k tomu, abyste věděli, o čem v dané otázce mluvit. Často ale bývají nepřesné, příliš stručné, vytržené z kontextu nebo s chybami.

Otázky si nevypracovávejte. Pokud se nedají někde stáhnout nebo sehnat, učte se z učebnice. Vypracovávat otázky je zbytečná ztráta času, kterého my medici zase tolik nemáme, zvlášť o zkouškovém. :-) Můžete si třeba jen vypisovat stručné poznámky, osnovy apod., ale netravte x hodin u počítače vypisováním toho, co stejně najdete v učebnici.

Naučte se rozlišovat, co je podstatné a co můžete s klidem vynechat. Je to těžké, vím. Ale až se to naučíte (a že se to po pár zkouškáh naučíte), ušetříte spoustu času.

Udělejte si plán. Například při učení na zkoušku si tak zhruba rozvrhněte, kolik otázek byste chtěli za den udělat a plán dodržujte. Nemůže se vám pak stát, že pár dní před zkouškou zjistíte, že nestíháte.

Vymýšlejte si mnemotechnické pomůcky. Je jedno, že ostatní jim třeba nebudou rozumět nebo jsou to úplné blbosti – důležité je, že si to podle toho budete pamatovat vy.

Učte se na vhodném místě. Naprosto nevyhovující je postel, gauč, měkké křeslo – bude vás to svádět ke spánku. Ideální je sedět na klasické židli u stolu v dobře osvětlené místnosti.

Pravidlo trojího čtení. Poprvé – dlouhé, s porozuměním. Podruhé – rychlejší, už některé věci znám. Potřetí – krátké, ujasnění si souvislostí, doplnění mezer.

Neztrácejte hodiny a hodiny na internetu tím, že si budete hledat rady, jak se učit. :-) Radši tento čas využijte k opravdovému u­čení.

více článků na mém blogu lfp.pise.cz