Jaké to je?

Zpět na seznam příspěvků

Nejvíc sem se sám sebe vždycky ptal, jaké to bude…

Je to…(neumím se vyjádřit, tak použiju Nezvala – vřele doporučuji si přečíst Edisona):

NĚCO KRÁSNÉHO CO DRTÍ

studium medicíny

A drtí vás to opravdu hodně. Já nejsem žádný chytrolín, ani se neučím bleskově rychle (takových jako já je tam většina… nemusíte mít strach, že tam chodí jen supra-ultra-bedny). To znamená, že tomu musím, stejně jako ostatní věnovat spoustu času. Když sem otevřel první týden Čiháka (anatomii), tak to bylo s nadšenými světýlky v očích… po týdnu jsem tu učebnici nenáviděl. A zároveň miloval. Myslel sem, že toho je strašně hodně a učil se pořád (pořád = nesoustředil sem se na to, čuměl co pět minut z okna). Taky že toho bylo hodně. Nestíhal sem se učit nic jiného než anatomii. Jenže hahá… jakmile přijde zkouškové, tak se začnete bušit do hlavy, protože se toho na vás sesype o hodně víc!!! A to je opravdu něco, když vám je i přes semestr z toho učení do breku (a to doslova)!!! Kdo to nezažije, nepochopí. To by bylo k učení, kolem kterého se váš život bude motat už napořád. Další věc jsou koníčky. Nesmíte se vzdát všeho!!! Nikdy!!! Nebo se z toho zcvoknete…ale něco je potřeba obětovat… já obětoval něco, co sem měl fakt rád. A je pravda, že poznáte, co pro vás něco znamenalo až jak to zkončí.

Další věc je, že byste neměli zapomínat na pohyb. Protože se budete pořád učit, což znamená dřepět na zadku, tak je potřeba jít si párkrát do týdne buďto zaběhat, zaplavat nebo něco, cokoli. To taky poznáte (já to poznal, jakmile mi začalo růst bříško).

Další věc, která vás bude hnát hlavou proti zdi je pohled na ostatní „studenty“. Nikdo se nemusí učit. A už vůbec se nemusí učit jako vy. Ve dvě odpoledne příjdete ze školy, mrknete na seriál, najíte se a jdete se učit. A třeba i do dvanácti, do jedné. To je realita (pokud jste normální člověk a nemáte mozek poloboha, ale na jiné věci si taky přes ten týden čas najdete, ne že ne). Ve tři, ve čtyři se začnou trousit ostatní študáci z hospod. Ale nejde jen o to… Vy vynakládáte takové úsili a steně se najde nějaký kantor, co vás totálně zdeptá nebo poníží (nějaký prudič se najde vždycky všude :-)), oni udělají za týden jednu prezentaci, přečtou si článek v učebnici a dobrý. A jsou spokojení! Teda dokud nepřijde zkouškové, to se pak na jednu zkoušku musí učit třeba i dva dny, chuděrky (na anatomii se učí v průměru tak dva týdny v kuse). Vy budete neustále ve stresu… A proto je důležité ho umět zvládat a házet určité věci za hlavu, jinak to nejde. Je na vás obrovský tlak a je jen na vás, jestli využijete jeho vlastní sílu a položíte ho na lopatky. Mi se to chvílemi nedaří. A v těch chvílích je mi opravdu mizerně. Ale na pivo si najdu čas vždycky ;). Další stresový faktor je rodina. Paradoxně. Babička už vás má za doktora, a víte jak je to s babičkama. Najednou vás má za doktora celá vesnice. A taky rodiče do vás vkládají nemalé finanční prostředky spojené se studiem (takže pokud nejste pokrytci, tak jste jim za to sakra vděční… já jsem moc, rodiče ani neví jak… jenom jim to nikdy neřeknu, protože nevím jak… ) To máme další tlak. Tlak, tlak, tlak… učení, rodina a nejhorší – vaše úvahy o tom, jaké by to bylo kdyby ste se při podávání přihlášek rozhodli jinak.

Když už se dáte na medinu, tak není čas se litovat. Vybrali jste si. Budete se muset porvat o své místo na světě. A budete z toho mít sakra rány.

Jakmile si projdete toto všechno, je z vás medik.

A věřte mi, že to je nádherné. Nejlepší věc na světě.

více mojich článků na jenommedik.blog.cz Jenommedik