Návykové bílé pláště

Zpět na seznam příspěvků

Učím se patologickou fyziologii, protože máme před testem a potřebuju získat nějaká ta procenta. Je sice, no teď už neděle ráno, ale nestěžuju si. Aspoň teď vím, že není průjem jako průjem :-) Nějak mi nechybí jít na pivo nebo na nějakou akci. Na to sem si odvyknul i když tenhle týden si udělám malou/ velkou radost, tak se možná někde v Olomouci potkáme. Jediné co mi teď chybí je moje přítelkyně. A burger z Arcticu by mezi náma taky bodnul :-) Přes týden jsem se koukal na prváky a vzpomínal jsem na to, jak jsem se tetelil, když jsem nosil plášť přesně jako oni. Nedělejme, že nám to nedělalo v prvním ročníku moc dobře na naše malé dušičky. Jít po chodbě s vlajícím pláštěm a Čihákem v podpaží. Shlukovat se do kroužků si stěžovat na to, že není dost času se to všecko naučit. Ten pocit si moc dobře pamatuju. Bylo to návykové. Až pak jsme si uvědomili, že vypadáme jak mamlasové… V druháku jsme toho nechali, abychom do toho ve třeťáku spadli zas. No ale jako každý návyk, i my jsme letos zvýšili dávku. Teď chodíme v pláštích po nemocnici a k tomu máme vizitku a fonendoskop kolem krku. Jednou si takhle jdu po chodbě právě v plášti s fonendoskopem a nějaký, odhadem padesátiletý, chlap mě pozdraví „dobrý den“. No musel jsem se držet, abych se usmál až jak kolem něho projdu, že :-D Zajímalo by mě, kolik se najde tvrďáků kteří mi napíšou, že nosit plášť jim nedělá nebo nedělalo dobře?